Wenkersätz vu Saderlach

D Wenkersätz vu Saderlach sin nit im Rame vu dr große Ufnahm vum Dytsche Sprochatlas ufgnuu wore. S git e baar Versionen vu dr Wenkersätz im Saderlacher Dialäkt: zum Aine het dr Emil Maenner in syre Monografy Chemmet ine! 45 Wenkersätz in s Saderlacherisch ibersetzt, zum andere het au d Hildegard Frey in ihre Diplomarbet iber dr Wortschatz vu Saderlach d Wenkersätz ibersetze loo.

Wenkersätz

Do sin d Wenkersätz no Maenner 1937, S. 87–88 ufgfiert:

Díe dírre Blätt’r flíeget ín de Luft umenand.
Es hert glí’ uf mít schneíe, nom wert’s Wett’r wíd’r besser.
Tuen Chole ín de Obe, daß d’ Mílech bal’ afangt choche.
De guet alt Ma’ ísch mít ’m Roß íns Is íbroche un’ íns chalt Wass’r g’falle.
Er ísch vor víer od’r sechs Wuche g’storbe.
‘s Fíer ísch z’ starch g’sí, díe Chíechlí sín jo unne ganz schwarz a’brennt.
Er eßt d’ Aíer aíbíl [d. h. ímmer!] uní Salz.
D‘ Fíeß tíem’r starch weh, ích meín, ích han‘s wundg’loffe.
Ich bín bí dere Frau g’sí un han’s ere g’saít [und habe es ích gesagt], un sí het g‘saít sí wíll’s au ehre Tocht’r sege.
Ich wíll’s au nímmí tue.
Ich hau d’r glí e paar íber d’ Ohre, du Aff!
Wo gosch hí? Solle m’r mít’r goh?
Es sín schlechtí Zíte.
Mí líeb Chínd, blíb do unne schtoh, díe wíetíge Gäns bíset dí’ tot.
Du hesch hít ’s merscht g’lehrt un bísch brav g’sí, du derfsch end’r haímgoh wíe díe andere.
Gan bísch so guet und seg dínere Schweschter, síe soll’s G’wand fír Eíe Muett’r fertíg naje (= nähen!) un mít de Bírschte sub’r mache.
Du bísch no nít groß g’unk um e Flesche Wí ustrínke, du muesch z’erscht noch e bítzílí wachse un’ greßer werre.
Hättsch’n du kchennt, nom wär’s anderscht cho, un ’s tät besser um en schtoh!
Wer hett m’r mín Chorb mít Flaísch g’stohle?
Er hett so g’macht, wíe wenn sí íhn zum Dresch b’stellt hättet, sí henn s aber selb’r g’macht!
Wem hett’r díe neí G’schícht v’rzellt?
M’r mueß lutt schreíe, sunscht v’schtoht er uns nít.
M’r sín míed un henn Durscht.
Wo m’r geschtert z’ Obed zruckcho sín, no sín díe andere scho ím Bett g’lege un henn fescht g’schlofe.
De‘ Schnee ísch hínecht (= heute nacht) bí uns líege blíbe, aber hít te morge ísch ’r vegange.
Hínt’r unsem Hus schtehn dreí schení Epflbaímlí mít rote Epfílí.
Chennet’r nít noch engílí uf ís warte, no gemm’r mí Eí!
Ihr derfet nít so Dummheíte tríbe!
Unsí Berg sín nít gar hoch, eíjí sín hecher.
Wívíl Wírscht un Brot wenn’r ha?
Ich v’rschtand Eí nít, Ir míen e bítzelí lutter rede.
Henn’r chaí Stícklí wíßí Saípfe fír mí’ uf mím Tísch g’funde?
Sín Bríeder wíll sích zweí schení nejí Híser ín Ejem Garte boue.
Des Wort ísch’m vu Herze cho!
Des ísch schen g’sí vu Eí!
Wa sítzet (hocket) do fír Vegílí do obe uf dem Míerlí?
D’ Bure henn íhrí Ochse, Chíe un Schaflí vors Dorf brocht, díe henn sí welle vechaufe.
D’ Lítt sín hítt allí duß uf’m Feld un majet.
Gang nur, de brun Hund tuet’r nít.
Ich bín mít dene Lítt do hínne íb’r d’ Wíese íns Chorn g’fahre.
Díe zwee Buebe wenn hírote.
Dort chemmet unsí zwoo Gotte.
D’ Chueh hett chaí Fuett’r.
De Wage ísch bím Wagner.
Mít chennet chaí Haí hole.

Literatur

Hildegard Frey: Der Wortschatz der Mundart von Saderlach. Diplomarbeit. Temeswar 1965.
Emil Maenner: Chemmet ine! Bilder aus Vergangenheit und Gegenwart des Alemannendorfes Saderlach im rumänischen Banat 1737–1937. Der Alemannengemeinde Saderlach zu ihrer Zweihundertjahrfeier gewidmet von ihrem Landsmann E. M. Verlag Volksdeutsche Lesehefte für Schule und Haus, Weinheim 1937.